Nejde ani tak o samotný obsah Zemanových výroků, který se příliš neliší od těch předchozích, jako spíše o jejich načasování. Jistě lze se Zemanem v jistém slova smyslu souhlasit v tom, že Rusko nepodniká na Ukrajině plnohodnotnou invazi, která by skutečně vypadala poněkud odlišně. Důkazů o přítomnosti ruských jednotek v Donbasu a přímém zapojení Ruska do konfliktu na Ukrajině je ale více než dost. Zpochybnit tuto skutečnost a prohlásit, že „bere vážně prohlášení ministra zahraničí Lavrova“ v době, kdy probíhá klíčový summit NATO, by si hlava členského státu aliance neměla dovolit.

Důkazy a doznání

Pokud prezident žádá přímé důkazy o zapojení Ruska do ozbrojeného konfliktu, není třeba informací tajných služeb, jak to navrhoval švédský ministr zahraničí Carl Bildt, ale stačí se podívat na volně dostupné nezávislé zdroje na internetu. Ty, které zde uvádím, jsou pochopitelně jen částí toho, co lze velmi snadno dohledat.

Ruská agrese začala bezprostředně po svržení Viktora Janukovyče na Krymu, který byl anektován za pomoci proslulých „zelených mužíčků“. Poprvé od druhé světové války došlo v Evropě k tomu, že jeden stát anektoval území, které bylo integrální součástí jiného státu (v tom je zásadní rozdíl v porovnání s Jižní Osetií a Abcházií, které Rusko de facto neanektovalo a které Gruzie od 90. let fakticky nekontrolovala). Současný ozbrojený konflikt v Donbasu by se také nerozhořel do takové intenzity, nebýt přímého ruského vměšování.

Již od samého počátku konfliktu v Donbasu stáli v čele samozvaných republik občané Ruska (nejznámější z nich byl vojenský velitel Igor Strelkov), což ostatně nebylo ani žádným tajemstvím. Již průběhu dubna zveřejnilo americké velvyslanectví v Kyjevě prohlášení shrnující fakta o zapojení Ruska do začínajícího konfliktu v Donbasu. Dlouho se mluvilo o účasti ruského batalionu Vostok, složeného z velké části z kavkazských bojovníků. Důkaz o přítomnosti Čečenců přinesla v květnu americká televize CNN, která odvysílala reportáž z Doněcku obsahující rozhovor s čečenskými „dobrovolníky“.

S ubíhajícím časem se začalo objevovat stále více jasných důkazů o ruské přítomnosti v Donbasu včetně regulérních vojenských jednotek. Ukrajinská strana dlouho obviňovala Rusy z ostřelování Ukrajiny z území Ruska, což je zcela neoddiskutovatelný akt přímé agrese. Přímé důkazy v podobě satelitních snímků zveřejnila americká strana v červenci. Podobné snímky dokazující přítomnost ruských jednotek na Ukrajině publikovalo na konci srpna NATO.

Vrcholem všeho bylo zveřejnění výslechů zajatých ruských výsadkářů, kteří podle ruského prezidenta na Ukrajinu „zabloudili“. Po tomto lze jen velmi těžko vyvrátit přítomnost ruských vojáků v Donbasu. Spolu s tím se začaly v ruských médiích objevovat zprávy o tělech mrtvých vojáků vracejících se do Ruska. První hlasitější zprávou bylo objevení čerstvých hrobů nedaleko Pskova (například zde). Opoziční Novaja Gazeta publikovala 3. září rozsáhlý příběh o padlém vojákovi Antonu Tumanovovi z povolžské republiky Marij El. Téma se nakonec objevilo i v ruských státních médiích. Reportáž o pohřbu dvou ruských vojáků (kteří údajně jeli na Ukrajinu dobrovolně během „dovolené“) byla k vidění i na Prvním kanále. Informace o padlých ruských vojácích jsou shromažďované také na serverech, jako je http://www.mamasoldata.org/ nebo http://tvrain.ru/soldat/.

Naprosto bezprecedentní ale bylo obsazení města Novoazovsk u Azovského moře, ke kterému došlo na konci srpna. Klíčové je, že se jedná o oblast, která nijak přímo nesousedila s jinými oblastmi ovládanými ozbrojenci samozvaných republik. I když se prezident Zeman zdráhá použít slovo invaze, tak jen sám fakt, že vojáci museli přijít z ruského území, dělá z Ruska jednoznačného agresora. O zapojení Rusů do operace u Azovského moře svědčí i nedávná reportáž televize Sky News. Vezmeme-li navíc v úvahu cynické výroky vysokých představitelů Ruska a lidových republik, kteří de facto ruskou přítomnost v oblasti potvrzují, je situace jasná.

Důsledky

Sami Rusové se tak dlouhodobě usvědčují z faktu agrese na území Ukrajiny, který by měl být bez jakýchkoli dlouhých debat tvrdě potrestán. Ve světle mnoha zcela jednoznačných faktů jsou chaotická vyjádření českého prezidenta Zemana naprosto neakceptovatelná. Označovat konflikt na východě Ukrajiny za „občanskou válku“ (byť jedním dechem dodávat, že se jí účastní ruští dobrovolníci) je v momentě, kdy i Lavrov s Putinem přítomnost Rusů přiznávají, naprosto absurdní. Prezident svými slovy, která navíc odporují tvrzením ministra zahraničí Zaorálka, v průběhu summitu NATO poškodil pověst ČR jako dobrého spojence. V souvislosti s ohlášenou kandidaturou Petra Pavla na pozici předsedy Vojenského výboru NATO se navíc jedná o přinejmenším podivnou taktiku, jak jeho šance podpořit.

 

Michal Lebduška

Autor je analytik AMO