Nedílnou součástí podzimního zasedání Valného shromáždění OSN jsou volby do jednotlivých výborů organizace. Po překvapivém odmítnutí křesla nestálého člena Rady bezpečnosti ze strany Saúdské Arábie, jejíž kandidatuře dříve vyjádřily podporu arabské státy i asijsko-pacifická regionální skupina OSN, přineslo i hlasování do Rady pro lidská práva (UNHRC) nečekané výsledky. Sedmačtyřicetičlenná Rada pro lidská práva byla založena v roce 2006 coby hlavní mezivládní panel spadající pod Valné shromáždění, který se zabývá ochranou a podporou lidských práv.
Mezi úspěšné kandidáty se, mimo jiné, zařadily Rusko, Čína, Kuba, Vietnam, Alžírsko či již zmíněná Saúdská Arábie, ve prospěch které stáhlo svou kandidaturu Jordánsko, jež by mělo být následně dodatečně zvoleno do Rady bezpečnosti. Všechny uvedené státy jsou ovšem častým terčem kritiky nevládních organizací i dalších členských zemí OSN pro mnohdy flagrantní porušování základních lidských práv a svobod svých obyvatel či nerovného zacházení vůči ženám a etnickým, náboženským či sexuálním menšinám.
V orgánu mají převahu africké, blízkovýchodní a východoasijské země, u nichž v řadě případů nestojí lidskoprávní agenda v čele jejich zahraničněpolitických zájmů. Mandát navíc současně běží například Venezuele, Demokratické republice Kongo, Pákistánu, Sierra Leone nebo Pobřeží Slonoviny. Na místě jsou tedy obavy o budoucí akceschopnost UNHRC. Strategická partnerství a vzájemná podpora těchto zemí na půdě OSN mohou výrazně omezit škálu témat, jimž se bude výbor věnovat. Ta citlivější nemusí vůbec dojít na pořad jednání. Pokud k tomu již dojde, nemusí vést k hmatatelným výsledkům. Přijaté dokumenty se pod tlakem těchto států mohou omezit jen na velmi povrchní a obecná konstatování bez rozhodného stanoviska, jasné identifikace pochybení či důrazné výzvy k nápravě.
Třebaže závěry z jednání orgánu nejsou závazné a vymahatelné, nabízejí mezinárodnímu společenství prostor pro zkoumání a řešení problematiky dodržování lidských práv ve světě. Nemusí se týkat jen dění v Sýrii nebo Egyptě, ale i aktuální situace v některé ze zemí, jež právě ve volbách do Rady uspěly. Politický vliv Číny, Ruska či latinskoamerického bloku kolem Kuby a Venezuely však může byť jen projednání takto závažných otázek úspěšně zabránit a fungování UNHRC zcela ochromit. Snahy o určitou spolupráci těchto zemí jsou pak patrné i z přijatých dokumentů, jež se důsledně vyhýbají kritice právě ruských či čínských poměrů. Obdobně to platí i pro jejich blízké spojence.
Jelikož se po několika letech v Radě pro lidská práva sešli i všichni stálí členové Rady bezpečnosti OSN, lze očekávat, že většina z kontroverzních témat bude alespoň nastolena a výsledkům práce výboru bude věnována větší mediální pozornost. O efektivní působení orgánu se budou pravděpodobně zasazovat i ty státy, které jsou dlouhodobě v agendě dodržování lidských práv velmi aktivní, mezi nimi i Česká republika, jejíž mandát v UNHRC vyprší příští rok.
Přesto výsledky voleb vyvolávají určitou skepsi. Závratné zisky hlasů z tajné volby napovídají, že nově zvolená skupina států je schopna účinně zamezit zapojení Rady pro lidská práva právě v oblastech, kde by její zainteresování bylo nejpřínosnější.
Martin Buček
Autor je spolupracovníkem AMO. Předsedá simulované Radě bezpečnosti OSN v rámci Pražského studentského summitu, vzdělávacího projektu AMO.
