ČR a válka v Libyi: rádoby chytrá horákyně jede do Afriky

Česká republika intervenci NATO v Libyi schválila, ale, co se týče projekce vojenské síly, se k ní reálně nepřipojila, ač by to Alianci nepochybně přišlo vhod. Podobně dvojace se ČR postavila i k otázce uznání libyjských povstalců. Člověk nemusel být génius, aby mu vytanulo na mysli, že otevřený vstup NATO (a tedy i USA) do konfliktu znamená konec Kaddáfího režimu. ČR se však jen postavila proti poraženému, tj. Kaddáfímu, a vzala na sebe rizika s tím spojená, aniž pro sebe tento postoj plně využila. Přitom mohla například pragmaticky rychle uznat budoucího vítěze, tj. povstalce, a zlepšit si tak pozici pro podílení se na poválečné obnově země.

A není to málo, Antone Pavloviči?

Český postoj k válce v Libyi je příkladem jedné ze dvou extrémních poloh české diplomacie, která někdy buď zarytě mlčí anebo naopak „řve“. Že jí u toho řevu občas nikdo neslyší, neposlouchá nebo není jasné, na koho vlastně řve či čeho tím chce dosáhnout (viz Nečasovy útoky na Pussy Riot během jeho poslední návštěvy v Moskvě), je věc jiná. Po válce v Libyi je to nyní Sýrie, kde se česká diplomacie (i současný prezident) drží zpátky a potichu. Podle některých expertů proto, že hlasitým postojem by ČR v Sýrii neměla co získat. Já se však ptám, zda toto mlčení z důvodu nasazení chemických zbraní či zvěrstev typu uřezávání hlav či pojídání lidských orgánů není již trochu málo…

Nelze se nezachovat

Věčnou otázkou české zahraniční politiky je, zda se máme nechat vést nebo máme (aspoň v něčem) vést ostatní. Jsou však chvíle, kdy se nedá nezachovat určitým způsobem. Chvíle, kdy je i pasivita vyjádřením souhlasu se vzestupem zla. Jsme malá země, a proto bychom se měli soustředit na hodnoty.

Pokud toto akceptujeme a přijmeme tak premisu, že zahraniční politika může být morální, pak je zde palčivá otázka, zda je mlčení ke konfliktu v Sýrii udržitelným stanoviskem. To, že je ČR vůči válce v Sýrii dlouhodobě aktivní i mimo zář reflektorů zejména na poli humanitární pomoci, je záslužné, avšak vzhledem k masovému exodu válkou těžce zkoušené syrské populace to již nestačí. A to, že zbytek světa spíše mlčí (nebo přilévá olej do ohně), nás neomlouvá, ne z hlediska morálního.

Pokud nebudeme opakovaně a hlasitě říkat, že dění v Sýrii se stalo zločinem proti lidskosti, a pokud na zmírnění jeho následků nebudeme vynakládat více peněz, tak neunikneme důsledkům našeho mlčení a nečinnosti. Jestliže totiž ČR hlásá lidská práva a zároveň je nedůrazně hájí tam, kde jsou porušována nejvíce, tj. v současné Sýrii, tak je pro své spojence nečitelná a nespolehlivá, neboť ukazuje, že si nestojí za svým. ČR svým mlčením vůči Sýrii ukazuje, že nemá tak silnou lidsko-právní „značku“, aby se jí ve světě mohla činit odlišnou a tím také být užitečná pro mezinárodní společenství.

Kromě toho, nejde zde jen o hodnoty. Ve hře je i bezpečnost ČR. Jen skrze morálku podepřenou odpovídajícími konkrétními činy si ČR udělá a udrží v mezinárodní politice přátele. Proč asi maličký Katar finančně pomohl USA po hurikánu Katrina? A proč se zapojil na straně Západu do války v Libyi? Katar to udělal proto, aby si jej svět pamatoval, kdyby jednou potřeboval svou laskavost nutně oplatit. Sousedit na jedné straně s Íránem a na druhé se Saúdskou Arábií totiž není zrovna příjemné…

A poslední věc: Když vidíte žádosti o sbírku na pomoc trpícím Syřanům, tak, je-li to sbírka důvěryhodné organizace, pomožte. Ne proto, že oči trpících dětí jsou tak nevinné. Konec konců, to svět příliš nezajímá. Kdyby zajímalo, nedocházely by OSN na syrské uprchlíky peníze. Mělo by vás to však zajímat aspoň proto, že pokud daný malý člověk přežije, může se z něj stát nemesis, která si bude velmi dobře pamatovat, že když to potřeboval nejvíce, svět se na něj vykašlal a jediný, kdo mu přišel na pomoc, byla al-Káida a jí podobní. Ze Sýrie se tak může stát nová líheň teroristů. Nakrmit a postarat se o trpící dnes může proto vyjít mnohem levněji (a je to mnohem humánnější), než s nimi později bojovat na život a na smrt…

Tento text byl napsán jako diskuzní materiál k Oxbridge debatě "Má Západ intervenovat v Sýrii?" pořádané AMO ve spolupráci s Časopisem Přítomnost. Argument, že Západ intervenovat nemá, budou v debatě hájit ředitel Občanského institutu Roman Joch a přední český arabista Jan Čuřík. Stanovisko opačné budou zastávat předseda občanského sdružení Iniciativa pro svobodnou Sýrii Mazen Maialeh a redaktor zahraniční rubriky MF DNES Pavel Novotný. Debata se koná ve středu 19. června od 18:00 v Topičově klubu (Národní 9, Praha 1) a je volně přístupná veřejnosti.


Jan Kužvart

Autor je analytikem AMO