Starý konflikt, nová dynamika
AMO sice před dvěma týdny vydala studii o scénářích budoucího vývoje v Sýrii, avšak syrský konflikt za tu dobu prošel překotným vývojem. Nejprve byla prodloužena kontroverzní a neefektivní pozorovatelská mise Ligy arabských států (LAS), aby ji vzápětí opustila Saúdská Arábie a hned na to i další státy Rady pro spolupráci arabských zemí Zálivu (GCC). Několik dní poté se zbylí pozorovatelé LAS stáhli ze syrských ulic kvůli rostoucímu násilí a následně opustili zemi. LAS jako poslední marný výkřik zveřejnila plán, jenž měl konflikt vyřešit mírovou cestou prostřednictvím národního dialogu a odstoupení syrského vládce Bašára al-Asada. Tato „jemenská varianta“ se však ze strany syrského režimu dočkala jen promptního „ne“.
Šlo přitom o víc než jen o krach mise LAS a jejího zoufalého mírového plánu. Ve skutečnosti se jednalo o kolaps vyhlídky na regionální, tedy„arabské“ řešení krize. Tím, že se syrský konflikt rychle militarizoval, došlo k přesunu těžiště vyjednávání na půdu Rady bezpečnosti OSN. I internacionalizace konfliktu prostřednictvím OSN však vzápětí zkrachovala na neústupnosti Ruska a Číny, které vetovaly rezoluci, jež přitom byla jen velmi umírněnou a fakticky bezzubou variantou řešení prosazovaného LAS.
Kruh se uzavřel
Řešení se tak vrátilo tam, kde konflikt začal – na syrskou ulici, kde amorfní Svobodná syrská armáda (FSA) svádí čím dál zuřivější boje s režimním bezpečnostním aparátem. S bombardováním damašských předměstí, města Homs a dalších oblastí Sýrie skončila také poslední naděje na jakýkoliv „národní dialog“. Na syrských ulicích se nyní hraje o existenci režimu na straně jedné a přežití opozice a civilistů na straně druhé. Oběma stranám je jasné, že vítěz bere vše a ústupky (ať už reformy, lokální příměří či amnestie) jsou jen pochybnou maškarádou pro média či oddechovým časem. Konflikt se tak opět stal doménou domácích aktérů, sousedních zemí a světových mocností, které do něj všestranně zasahují. Mezinárodní mechanismy nabízející mírové ukončení z něj byly fiaskem v Radě bezpečnosti na dlouhou dobu fakticky vyloučeny.
Ruský polibek smrti
Rusko učinilo závěr, že prezident Bašár Asad může vyhrát, ať už bude mít toto vítězství jakoukoliv podobu. Na základě tohoto přesvědčení vetovalo rezoluci OSN a vyslalo syrskému režimu jasný signál, který glosoval jeden bývalý syrský diplomat: „Dostali jste své veto, teď to rychle skončete.“ Bašár to ale nemá jak „rychle skončit“. 15 % jeho vojáků podle turecké armády již zběhlo a další mění strany každý den. Sobotní veto nedalo zelenou jen Bašárovi s jeho milicemi a zbytky stále silných režimních sil, ale také všem externím aktérům, kteří nyní budou s o to větším odhodláním poskytovat povstalcům všestrannou podporu.
Americké „procitnutí“
Až do okamžiku těsně po hlasování se USA držely ve své rétorice a činech vůči syrskému režimu neuvěřitelně zpátky – pokud vezmeme v úvahu, kolik je pro jejich zájmy v syrském konfliktu v sázce. To se zlomilo pár minut poté, co ruský zástupce v Radě bezpečnosti zvedl spolu s Čínou ruku proti rezoluci a americká velvyslankyně Susan Rice zahájila svou řeč na diplomata nezvykle tvrdými slovy o tom, že „Spojené státy jsou znechuceny“ vetem a obstrukcemi Ruska a Číny při řešení syrského konfliktu. Její výrok doplnil předchozí vyjádření amerického prezidenta Baracka Obamy, který prohlásil, že syrský prezident ztratil právo vést Sýrii i veškerou domácí a mezinárodní legitimitu. Možnost dosažení konsenzu při řešení syrského konfliktu tak padla a zároveň všichni velcí hráči vyložili své karty na stůl. Nové kolo hry o Sýrii tak může začít. Už podle statistik každodenních ztrát na životech je jasné, že bude krvavější než to předchozí.
Jan Kužvart
Autor je analytikem AMO
