Izrael se bezprostředně poté, co svět obletěly záběry z lodí, na kterých se izraelští vojáci na lanech spouští v mezinárodních vodách na lodě, z nichž jedna plula pod tureckou vlajkou, spustila obrovská vlna kritiky. Do čela se postavilo právě Turecko, ještě donedávna jeden z mála izraelských spojenců v muslimském světě, které označilo izraelskou akci za vražednou. K Ankaře se připojila Liga arabských států a ani mnohé evropské země nezůstávají pozadu. Francie a Velká Británie mluví a disproporčním užití síly a baronka Ashtonová, vysoká představitelka EU pro mezinárodní vztahy, volá po důkladném prošetření celé události. Vhledem k tomu, že na lodích směřujících do Gazy bylo mnoho občanů ze států EU, další diplomatické kroky proti Izraeli jsou zřejmě jen otázkou času. V New Yorku také zasedla Rada bezpečnosti a ani tam Izrael kritice neušel. Snad jen Spojené státy byly v tvrdém odsouzení izraelského zásahu o něco opatrnější, ale i z Washington příliš zaznívá poměrně silný kritický hlas.

Pod palbou této kritiky je třeba se ptát, co vlastně bylo hlavním cílem organizátorů této flotily a jak se na její příjezd přichystal Izrael. Jedním z hlavních organizátorů celého konvoje byla turecká organizace Insani Yardim Vakfi. Ta je úzce napojena na současnou vládní stranu v Turecku. Izrael tuto organizaci ale podezřívá z úzkých vazeb na Hamas a Al Kajdu. Dalším z pořadatelů byla mezinárodní organizace Free Gaza Movement, která sdružuje různé pro-palestinské aktivistické organizace. Jedním z cílů této organizace je návrat palestinských uprchlíků a jejich potomků do Izraele. Izrael organizátorům předem oznámil, že jejich lodě do Gazy nevpustí. Navrhl ale, že by lodě mohly přistát v izraelském přístavu Ašdod, kde jejich náklad bude nejprve prozkoumán a potom odvezen do Gazy. Samotní aktivisté pak měli být deportováni zpět domů. Izraelská snaha udržet kontrolu nad tím, jaké zboží do Gazy plyne motivována mimo jiné také obavou, že do rukou radikálního hnutí Hamás by se mohly začít dostávat zbraně. Byla by to pak zase jen otázka času, než by opět došlo k ozbrojenému střetu s Hamásem, což by jistě vedlo k mnohým obětem především mezi palestinskými civilisty.

Organizátoři vypravily do Gazy celkem šest lodí ale možná spíše než o humanitární pomoc Gaze jim šlo především o to, aby se mezinárodní společenství začalo tamější situací zabývat. Gaza je totiž od roku 2007, kdy nad ní převzal kontrolu Hamás, pod izraelskou a egyptskou blokádou. Po válce mezi Hamásem a Izraelem z přelomu roku 2008-09 je situace místního obyvatelstva velice obtížná a nic nenasvědčovalo tomu, že by se postupně měla začít normalizovat.

Celá událost ale bude mít zřejmě zcela opačné následky. Mezinárodní společenství sice téměř jednomyslně začíná na Izrael tlačit, aby uvolnil blokádu uvalenou na Gazu, ale v situaci, kdy je pod velkým tlakem, Jerusalém ústupky nedělá. Ví totiž, že arabští sousedé, Irán a organizace jako Hamás a Hiballáh, by to interpretovali jako slabost a ta se v regionu Blízkého východu nevyplácí. Obzvlášť ne v době, kdy se opět vyostřuje situace na severních hranicích Izraele, kde je připraven plně vyzbrojený Hizballáh a kdy se ukazuje, že diplomacie v souvislosti s íránským jaderným programem selhává. 

Můžeme očekávat, že pozice Hamásu v Gaze se ve světle posledních události posílí. Pro prezidenta Abbáse z hnutí Fatah, které ztratilo kontrolu nad Gazou v roce 2007, to není příliš dobrá zpráva. Americkým prezidentem Obamou iniciované izraelsko-palestinské nepřímé rozhovory, které ještě ani pořádně nezačaly, se opět o něco odloží. Abbás totiž bude zjevně pod obrovským tlakem, aby s Izraelem nevyjednával. Ten tlak na něj kromě Hamásu budou vyvíjet arabské státy a možná nově i Turecko. To totiž zjevně mění svojí dříve Izraeli nakloněnou zahraniční politiku a naopak se staví do čela států, které Izrael považují za zásadní problém míru na Blízkém východě. Bez nadsázky se dá říci, že právě poslední události nakonec nejvíce zasáhnou nikoliv palestinsko-izraelské vztahy, ale právě vztahy mezi Jeruzalémem a Ankarou. I přes velkou snahu amerického prezidenta tedy nemůžeme očekávat, že by se mírový proces na Blízkém východě v nejbližších týdnech posunul kupředu. Pro obyvatele Gazy to znamená jediné. Jejich situace se v nejbližší době nezlepší. Nevěděli snad o tomto scénáři samotní aktivisté? A nebo jim spíše než o lidi v Gaze šlo o to vystavit Izrael mezinárodní kritice? V tom zcela jistě uspěli, jinak ale Blízkému východu a jeho obyvatelům příliš nepomohli.

Komentář zazněl v Českém rozhlase 6, 2.6.2010.

 

Irena Kalhousová

Autorka je analytička a vedoucí Blízkovýchodního programu AMO