Někteří pravicoví členové Knessetu se obávali, že Barakeh se pokusí přirovnat židovské utrpení během Holocaustu k utrpení, které po vzniku Izraele zažívají Palestinci. Pravě palestinský přístup k Holocaustu, který do jisté míry kopíruje přístup muslimského světa k této tragické události evropské historie, Židy v Izraeli značně popuzuje. Výroky íránského prezidenta Ahmadenížáda o tom, že žádný židovský Holocaust nikdy nebyl, respektive že jediný Holocaust je ten, který provádí Izraelci na Palestincích, jsou již notoricky známé. Bohužel ale Ahmadínežád není v oblasti Blízkého východu v těchto výrocích žádným extrémistou. S podobnými prohlášeními se můžeme opakovaně setkat i v arabských zemích kde zaznívají z úst a per respektovaných akademiků a žurnalistů. Z arabských zdrojů se tak dozvídáme, že v Evropě před válkou vůbec tolik Židů nežilo, aby jich mohlo být 6 miliónů zavražděno. Profesor historie na Islámské univerzitě v Gaze označuje Osvětim a Dachau za desinfekční stanice, a další palestinský specialista, tentokrát inženýr, prohlásil, že není možné, aby bylo za tak krátkou dobu období druhé světové války spáleno tolik těl a že židovských obětí bylo maximálně 30.000. Ještě nezapomenul podotknout, že po návštěvě Sachsenhausen nabyl dojmu, že hygienické podmínky tam byly lepší než ty, ve kterých žijí palestinští vězni v izraelských vězeních. Muslimští popírači Holocaustu obviňují Židy a především sionisty z toho, že úmyslně nadsadili počty židovských obětí, aby vzbudili pocit viny u světového společenství, které tak souhlasilo se vznikem státu Izrael. Izrael tak podle nich Holocaust pouze zneužívá a pod rouškou oběti vykonává ten nejhorší zločin současnosti v podobě okupace Palestiny.
Dalším pohledem na Holocaust, se kterým se v arabském světě je možno setkat je obvinění, že během války sionisté spolupracovali s nacistickým režimem. Tato teorie tvrdí, že sionistům šlo o to dostat do Palestiny co nejvíce mladých Židů z Evropy a nejlepší motivací pro odchod se měla stát právě likvidace starých, nemocných a také těch, kteří s myšlenkou odchodu do Palestiny nesouhlasili. Nacisté pak měli podpořit nový sionistický stát na Blízkém východě jako svoji základnu pro své další zájmy v regionu. Tuto teorii ve své doktorandské práci rozvedl například dnešní prezident Palestinské samosprávy Mahmud Abbás. Od toho je již jen malý krůček k tomu, aby za pravé oběti Holocaustu byly v arabském světě považováni Palestinci. Ti totiž pocítili následky vzniku státu Izrael nejvíce a dodnes musí čelit izraelské okupaci. Izraelská armáda je tak často v arabských novinách přirovnávána k wermachtu či SS a izraelští nejvyšší političtí představitelé jsou připodobňováni k nacistickým pohlavárům.
Otázkou zůstává, proč arabský svět mnohdy tak rezolutně odmítá přijmout Holocaust za historický fakt, proč ho odmítá zařadit do školních osnov a proč typické nacistické symboly tak často doprovází zprávy o Izraeli. Pro arabský svět, který se zdaleka ještě nevyrovnal s existencí židovského státu je nepřípustné, aby uznal židovské utrpění za druhé světové války. Byl-li by přiznán legitimní status oběti Židům, nemohli by si ho výlučně nárokovat Palestinci. Stát Izrael svoji legitimitu odvozuje také z potřeby zabránit tomu, aby se opakovala situace, kdy Židé neměli kam jít a to ani v době, kdy umírali po tisících v plynových komorách. Odmítáním Holocaustu je tak odmítán morální nárok Židů na svůj vlastní stát na území Palestiny. V neposlední řadě je pro arabský svět obtížné považovat Židy za bezbranné oběti nacistické mašinérie, když jen tři roky po skončení války utrpěli z jejich rukou arabské země porážku v první izraelsko-arabské válce.
Časté zpochybňování a relativizování Holocaustu v arabském světě má ty dopady, že mezi Izraelem a jeho sousedy stojí jedna z dalších, ne nepodstatných překážek. Pro Izrael, kde žije dodnes na čtvrt miliónu přeživších, představuje tato tragédie druhé světové války nepřekonatelné trauma. Neochota arabského světa toto trauma pochopit a také časté zneužívání symbolů nacistického Německa při kritizování Izraele, vzbuzuje v židovském státě rozhořčení a odpor. Snad o to více bychom měli ocenit ochotu arabského poslance Mohammeda Barakeho jet do Osvětimy a tím tak vyjádřit respekt obětem. Je to zatím ale jen malý krůček a další kroky arabský svět v jeho přístupu k Holocaustu teprve čeká. Snad tak jednou nastane doba, kdy nebude možné, aby na stránkách libanonských křesťanských novin al-Anwar vyšla karikatura, ve které se potká izraelský premiér David Ben Gurion s Adolfem Eichmanem. Říká Ben Gurion Eichmanovi: "Zasloužíš si umřít kvůli smrti šesti miliónům Židů". Na to Eichman odpoví: "Mnozí tvrdí, že smrt zasloužím proto, že jsem svoji práci nedokončil".
Pro Český rozhlas 6; 29. ledna 2010.
Irena Kalhousová
Autorka je analytičkou AMO
