Neschopnost Bruselu a Moskvy nalézt společnou řeč se nejvíce projevuje v otázce Smlouvy o Energetické chartě, kterou Rusko sice v 90. letech minulého století podepsalo, ale neratifikovalo, neboť ji považuje za ekonomicky nevýhodnou. Letos v říjnu pak Kreml dokonce vypověděl 60denní notifikační období. Naproti tomu ruský prezident Dmitrij Medveděv v dubnu 2009 v úmyslu pozměnit popř. zcela nahradit Energetickou chartu představil vlastní dokument tzv. „Nový právní rámec pro energetickou spolupráci", jenž by pokrýval všechny aspekty globální energetické spolupráce. Brusel dal však jasně najevo, že nehodlá ustupovat od obsahu Smlouvy o Energetické chartě a vytvářet nová pravidla energetické hry.
Je zcela zřejmé, že pokud obě strany nebudou postupovat v energetické spolupráci společně a jednotně, nelze očekávat výrazný pokrok a úspěch. Příležitostí ke koordinovanému interaktivnímu přístupu může být například jednání o nové Dohodě o partnerství a spolupráci, která by měla upravovat právní rámec energetické spolupráce mezi Evropskou unií a Ruskem a mimo jiné řešit problematiku případného omezení nasmlouvaného množství ruského plynu.
Kreml v těchto plynových přestřelkách s Ukrajinou, jejichž jedním z cílů je získat kontrolu nad ukrajinskou infrastrukturou pro přepravu plynu, využívá EU jako rukojmí, ale také jako prostředek nátlaku vůči Kyjevu. Posledním příkladem hrozby energetické krize, která se od ledna s jistou mírou intenzity objevila třikrát až čtyřikrát, byl začátkem listopadu spor o nezaplacení dluhu ukrajinského plynárenského koncernu Naftogaz ruskému energetickému gigantu Gazprom za říjnové dodávky plynu. Ruský prezident Medveděv zároveň odmítl dát Bruselu jakékoliv garance o stabilním objemu plynu a pohrozil uzavřením kohoutků, pokud bude Ukrajina plyn nelegálně odebírat. Opakování dalšího energetického sporu v blízké době je pravděpodobné, a jak se budou na Ukrajině blížit prezidentské volby plánované na leden příštího roku, riziko zastavení plynu bude reálné.
Na druhou stranu v posledních týdnech lze zaznamenat celou řadu pozitivních kroků, které mohou v budoucnu vést ke zlepšení energetických vztahů mezi EU a Ruskem. Jak vyplývá ze závěrů posledního summitu EU-Rusko ve Stockholmu z 18. listopadu, představitelé EU a Ruska se dohodli na Memorandu o mechanismu včasného varování k zabránění a řízení potenciální energetické krize. Memorandum zavazuje obě strany informovat se s předstihem o možných výpadcích dodávek ropy, plynu a elektřiny. Moskva zároveň vyjádřila ochotu spolupracovat s evropskými společnostmi na obnově ruského energetického sektoru, což přinese investice do zastaralé infrastruktury a vyčerpaných polí. V průběhu listopadu pak došlo v Evropské unii k dokončení ratifikace Lisabonské smlouvy, která by měla zajistit jednotné vystupování vůči Rusku.
Lukáš Tichý
Autor je členem Východoevropského programu AMO
